S rozvinutými plachtami

29. října 2005 v 1:37 | aDa |  ARCHITECTURE
S ROZVINUTÝMI PLACHTAMI

Neobvyklé futuristické budovy kralují nastupujícímu třetímu tisíciletí. Mezi mistrovská díla se za pár týdnů přiřadí Gehryho Koncertní hala Walta Disneye (Walt Disney Concert Hall). Patří k takzvané architektuře bez hran podobně jako Guggenheimovo muzeum v Bilbau, které je rovněž dílem Franka Gehryho.

Každá další stavba Franka Gehryho je klíčem otevírajícím cestu k netušeným možnostem architektury. Ne nadarmo se hovoří o "fenoménu Bilbao" nebo také "efektu Bilbao". Ještě pozoruhodnější je stavba, která se právě dokončuje. Koncertní hala v Los Angeles.

JAK DOPADNE AKUSTIKA?
Stánek hudby Walta Disneye bude slavnostně otevřen letos na podzim. S napětím se čeká rozhodující verdikt, pokud jde o akustiku. Rozhodne o tom první galakoncert losangeleské filharmonie 23. října. Gehry si plně uvědomuje, že unikátní křivky budovy nebudou nic znamenat, pokud nebude mít hala dokonalou akustiku. Spolupracoval s nejznámějším odborníkem na akustiku Japoncem Yasihusou Toyotou, podobně jako už předtím při stavbě koncertní haly Bard College v New Yorku. Přesto když se budova ještě stavěla, požádal dirigenta filharmonie Esa-Pekka Salonena, aby zkusil, jak hala bude znít. Ten pozval koncertního mistra - houslistu, který v rozestavěné, tmavé a zaprášené hale zahrál Bacha. Už tehdy tam hudba zněla krásně a Gehry měl slzy v očích. Situace se opakovala letos v červnu, kdy hala byla téměř dokončena. Už tam nehrál jen houslista, ale celý orchestr. V hledišti určeném pro 2265 posluchačů seděla sotva desítka lidí. Mezi nimi napjatý Frank Gehry. Hrála se jedna z Mozartových symfonií. Všichni byli akustikou nadšeni. Gehry opět plakal štěstím.

MISTROVSKÉ DÍLO
Zdá, se že akustika je v pořádku a koncertní hala Walta Disneye se stane mistrovským architektonickým dílem začínajícího třetího tisíciletí. Všichni se shodují, že předčí i Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau, které proslavilo Gehryho po celém světě v roce 1997. Od té doby přitahuje možná víc návštěvníků než sbírky samotné. Bilbao se díky Gehryho stavbě změnilo z malého nevýznamného města ve světově uznávané turistické centrum.
Podobný osud mají i další Gehryho díla - budova opery v Sydney, Tančící dům v Praze, experimentální hudební projekt v americkém Seattlu nebo neobvyklá skleněná oblaka vznášející se nad centrálním atriem DG banky v Berlíně.

KŘIVKY A ZAVINÁČ
Podle psychologů patří k dnešní společnosti neoddělitelně internetový zavináč jako klíč k ničím neomezené komunikaci. Stejně tak i pro architekturu jsou spíše než ostré strohé hrany typičtější zdánlivě neuspořádané křivky a barokizující tvary, které jsou v souladu s překotným stylem dnešního života. Podle Gehryho "demokracie vytváří chaos, dochází v ní ke střetu myšlenek a názorů a to je inspirující i pro architekturu".
Základním materiálem použitým na vnější plášť Guggenheimova muzea v Bilbau i na Koncertní halu v Los Angeles je kov. V Bilbau to byl titan, v Los Angeles ocel. Stavby jsou podobné a přece každá jiná. Zatímco Guggenheimovo muzeum je rozkošnicky rozloženo podél řeky, koncertní hala v Los Angeles se vzpíná k nebesům. Je explozivnější, striktnější, má daleko více městský charakter.
Je pastvou pro kamery. Křivky nelze nazvat jinak než sexy. Stavba se leskne a mění barvy podle denního období. Za soumraku je růžová a zlatá, v poledním slunci září stříbrně. Vyrostla na úpatí Bunker Hill v Los Angeles naproti pavilonu Dorothy Chandlerové, který byl až dosud sídlem filharmonie.
Gehry, nadšený víkendový jachtař, hovoří o svém díle v námořních termínech: "Je jako loď plavící se s plně rozvinutými plachtami."
Interiér přirovnává ke kouzelné bárce ve stříbrném obalu. Je to výstižné. Medově zlatá barva vzácného dřeva douglasky tisolisté panuje ve vnitřním obložení stěn i stropů. Ty se vznášejí jako naskládané baldachýny a v mezerách se dere dovnitř slunce. Čalounění jako tady se nenajde zřejmě nikde jinde na světa. Žádný červený, modrý nebo zelený samet. Je květované. Bylo to přání paní Lillian Disney.

DLOUHÁ A OBTÍŽNÁ CESTA
Dlouhou dobu se zdálo, že stavbu této haly stíhá kletba. Už proto, aby stavba mohla nést jméno Walta Disneye, musela rodina složitě žádat o povolení společnost, která dnes jménem Disney disponuje jako obchodní značkou. V roce 1988 vyhrál Gehryho návrh veřejnou soutěž. V té době byl zvyklý používat levné, ale efektní materiály. Se žulou, z které měla původně stavba být, neměl zkušenosti. Postupně se ale materiály i tvář stavby měnily podle jeho představ. Nastaly ale problémy s financováním. Místo původně plánovaných 100 milionů dolarů stála hala nakonec 247 milionů. Výstavba byla na pět let úplně zastavena a zdálo se, že se ji nepodaří dokončit. V roce 1997 se chtěl vzdát Gehry, který měl dojem, že řadu detailů nedokáže ovlivnit. Podpořila ho Diana Disney Miller, dcera Lillian Disney, která věnovala 14 milionů dolarů na dostavbu podle Gehryho představ. Budova konečně po patnácti letech stojí. Všichni se shodují, že je to největší Gehryho dílo, architektonický zázrak třetího tisíciletí.

Franku Gehrymu je čtyřiasedmdesát let a je v plné tvůrčí i fyzické síle. Jeho zatím nejnovější dílo je i nejpozoruhodnější.
Tančící dům v Praze.
Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau.
Varhany v zadní části koncertní síně (uprostřed) připomínají kmeny stromů. Vnitřek haly je medově zlatý, obložený vzácným dřevem douglasky tisolisté, která je domovem v Severní Americe.
Gehryho první náčrt Koncertní haly Walta Disneye z roku 1991.
Koncertní hala Walta Disneye připomíná za soumraku zlatou loď s rozvinutými plachtami.
Hlavní vchod do koncertní haly. Za denního slunce je budova stříbřitá.

NEWSWEEK, New York
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama